SOMM: Into the bottle

Máte-li rádi filmy s vinařskou tématikou? Jestliže ano, pak pro vás máme skvělé zprávy. Ne, opravdu nejde o další díl Bobulí. Bohužel nejde ani o pokračování famózní Bokovky, díky níž se hromadně sázely vinice s pinot noir a spotřeba merlotu letěla k zemi stejně rapidně jako cena ropy v posledních měsících.

Film, který snad dorazí i do našich kin, což by so mohlo stát pravděpodobně letos v létě, nabídne důkladný insight do světa vinařství jako takového. Nejde ovšem o film v pravém slova smyslu, ale o jakýsi hybrid mezi filmem a dokumentem.  SOMM: Into the bottle není klasickým filmem založeným na životním příběhu. Vše se pravděpodobně bude odehrávat ryze v mantinelech produkce vína jako  takového, alespoň soudě podle dostupného traileru. Zajímavé je, že lidé, kteří jsou již dnes s jistotou součástí filmu, nejsou z řad herců.

V traileru tak můžete vidět opravdové vinařské guru a sommeliéry slavných restaurací, jako jsou: Jean Trimbach, špičkový producent alsaských vín, Jean-Luis Chave, výrobce legendárních vín Hermitage nebo Christian Moreau, špička stran produkce vín Chablis z Grand Cru poloh, a řadu dalších významných osobností vinařského světa. Nechybí ani vědecký pohled na vinařský průmysl, který podává Carol P. Meredith, genetická vědkyně, jejíž citát z filmu nutí k zamyšlení… „Can there be any other business where there is so much bullshit“.

Trailer SOMM: Into the bottle

Vína z regionu Gattinara

I když je Gattinara zmítána svými o řád slavnějšími sourozenci Barolem a Barbarescem, nabízí mnohem více než by kdo čekal. Gattinara je nejsevernějším regionem Piemonte a zdejší vína jsou po vzoru výše zmíněných „trýznitelů“ produkována ryze z hroznů odrůdy Nebbiolo. Místní starousedlíci jí sice neřeknou jinak než Spanna, nicméně jde o totéž.

Bohužel se v konkurenci velkých piemontských vín prosazuje jen velmi těžko. Alespoň v mantinelech českého trhu. Je to škoda, protože mnohdy dokáže pobavit srovnatelně, ne-li více, než řada zvučnějších Nebbiol, které trh nabízí. Navíc si Gattinara nemůže dovolit tak vysokou cenu, a tak ji pořídíte mnohem levněji než kterékoliv Barolo či Barbaresco. Není to ale o tom, že by neobstála kvalitou.

Nabízí strukturu a řízné třísloviny, které, jak se zprvu zdá, ani čas nezkrotí. Když se jí dostane dostatek času, přeci jen se její ostré hrany lehce zbrousí. Vína Gattinara jsou hvězdná, málokdo jim však dopřeje pozornost. Osobně jsem si téměř navykl na Gattinaru z vinařství Travaglini. Klasická vína zde vznikají již od roku 1920. Jejich riserva dozrává v sudech různých velikostí celkem tři roky a je učebnicovým vínem kraje. Bohaté tělnaté nekončící, jak se od dobrého Nebbiola očekává.

Morava nebo Francie?

Až se při slepé degustaci zmýlíte a budete toto Chardonnay považovat za jasnou Francii, někde kolem Pouilly Fusse, pak vězte, že je to dílo Martina Nesvadby a je to čistokrevná Morava. Martin je bezesporu špičkou v oboru. Pod jeho rukama se rodila dnes již slavná vinařství Kolby nebo Tanzberg.

Dnes dohlíží na víno v Třebívlicíkém vinařství, které o sobě jistě brzy dá vědět. Mimo to ale řídí i svůj podnik se sympatickým názvem Rex Bibendi (Král popíjení). Jeho vína jsou řemeslná, čistá a upřímná, koneckonců jsou vlastně odrazem jeho samého.

Nechte tomuto Chardonnay trochu času, teprve když se nadechne, ukáže svou sofistikovanost. Je plné a opojné, ale rozhodně ne unavené. Dubové dřevo mu dodalo plnost a hloubku, která mu v čase jistě prospěje. Rex Bibendi se jistě vyplatí sledovat, kdo ví, třeba se Morava dočká nového leadra.

Nebojte se španělských vín

Bojíte se španělských vín? Pak vězte, že zbytečně. Posíláme do „placu“ tento krásný vzorek, čímž je klasická Albarino odrůda ze severovýchodního Rias Baixax. Krásná mineralita střídá vyzrálé bílé ovoce se stopou citrusů. To vše obaleno v krásně křupavé kyselince, která beze slov vybízí k dalšímu doušku. Drink Spain! smile emoticon

Bublinkový Bubble Lounge

Úplně původně jsem měl tenhle podnik minout a zajít si na rychlou večeři před výšlapem zámeckých schodů za účelem shlédnutí představení na Shakespearovských slavnostech do vedle sídlícího Café Colore (ostatně oba podniky mají stejného vlastníka). Ale člověk míní a bůh mění a jedna nevinná smska zapříčinila změnu plánu a podniku.

Ač již sobotní podvečer, byli jsme jedinými hosty. To by samo o sobě bylo natolik odrazující, že bych šel o vchod dál, ale doporučení je doporučení. Navíc mi je jasné, že koncept bublinkového klubu je i pro obyvatele Prahy takovým zjevením, že jim bude hodně dlouho trvat, než přijdou na to, že si zde nemusíte rovnou objednat šampaňské za dva tisíce.

Podnik ještě voní novotou, je příjemně a delikátně zařízený a my jsme nakonec zakotvili na minizahrádce venku. Ihned u nás byla ochotná, ale nevtíravá obsluha, která po celou dobu naší návštěvy (ano, je faktem, že téměř po celou dobu jsme hráli dva na dva) byla připravená vždy ve chvíli, kdy jsme něco potřebovali, dokázala bez problémů poradit s výběrem jídla z hlediska času přípravy (neměli jsme úplně času nazbyt) a všechny naše požadavky vyřídila bez jediné chybičky.

Určitým lakmusovým papírkem toho, jak v podniku přistupují k hostům je objednávka kohoutkové vody (o které se samozřejmě můžeme dlouze bavit). Zde je považovaná za samozřejmost, přinesená ve džbánu a na konci neúčtovaná. Výborně. Vinnému lístku bez velkého překvapení vévodí šampaňské a šumivá vína. Ale i nabídka tichých vín je slušná, my jsme zvolili moselský Riesling Kabinet od Heinricha Bastena, který byl výtečný (ostatně jaký moselský riesling není, že) za velice přívětivou cenu 350 korun za lahev. Ještě k vínům, velice příjemně mě překvapila jejich cena, která je uměřená (všiml jsem si jen asi dvou lahví, které asi majitel musel špatně nakoupit, protože jejich cena je jinde).

K jídlu jsme měli šafránové risotto s královskými krevetami, mákem a rukolou (235 korun) a mini hovězí burgery s Pecorinem a pečenou slaninou (215 korun) s hranolkami. Co se týče risotta, malou výtku by snesly krevety, u kterých bych čekal o něco vyšší jakost (rozuměj velikost). Velkým otazníkem byl i mák, jehož pravděpodobně jediné poslání v tomto jídle bylo zalézt do zubů, intenzivní chuť rukoly mu vůbec nedala šanci se prosadit. Risotto samo o sobě mělo konzistenci bez chyb a šafrán rozhodně nesoužil jen k obarvení, jak tomu v podobných případech dost často bývá.

Miniburgery by si jistě zasloužili doprovod v podobě domácích hranolek, kupované úrovni podniku jistě nesvědčí. Maso bylo dobře udělané, zde je možné udělit jinak bezchybné obsluze jedinou výtku, kdy se mohla zeptat na stupeň propečení burgeru. Pecorino bylo nejpříjemnějším překvapením, které dodalo klasickému pojetí hovězího masa neotřelou a pikantní chuť.

Po jídle jsme stihli už jen rychlé ristretto (42 korun) na latté nebyl čas. V Bubble Lounge, stejně jako vedle v Café Colore servírují nepříliš rozšířenou kávu Julius Meinl, která mě nijak neuráží, ale zároveň nijak neoslňuje. Káva ale byla krátká a silná tak, jak má být. Účet i s tuzérem na 900 korun plně odpovídal tomu, co jsme dostali. Návštěvu určitě hodlám co nejdříve zopakovat, ideálně ve větší společnosti a s více času na prozkoumání bublinkové části vinného lístku.

Tři rieslingy z Ebay.com

Na Ebayi se dá najít ledacos. Nedávno nám dorazila bedna plná archivních reislingů. Vytáhli jsme první tři a uvidíme, jestli některý z nich bude ještě v pitelném stavu.

Jmenovitě se jedná o:

1) Riesling Kabinett, Deidensheimer Paradiesgarten, Mehling Deidesheim, 1985, Pfalz – 5 EUR + poštovné
2) Riesling Kabinett trocken, Hochheimer Hölle, Domdechant Werner, 2000, Rheingau – 5 EUR + poštovné
3) Riesling Kabinett, Hattenheimer Mannberg, Langwerth von Simmern, 1991, Rheingau – 8 EUR + poštovné

Postupně všechny otevřeme a ochutnáme.

 

 

Degustace na stavbě

Pražská Jungmannova ulice žije dvojím životem. Do půlky, kde se potkává s ulicí Palackého, jakoby všechno vzkvétalo bez větších starostí a ulice se tam narozdíl od své druhé části vedoucí na rozcestí Lazarské a Vodičkovy těší mnohem většímu ruchu. Před časem se právě na rohu Jungmannovy a Palackého otevřela kavárna, která má dnes již své téměř neotřesitelné místo na pražské kavárenské scéně, Café Colore.

Continue

Znáte Carmenere?

Carmenere je původem francouzskou odrůdou. Dnes by jste ji tam ale hledali jen velmi těžko, stejně, jako téměř v celé Evropě, vyjma několika málo míst. Zato vinaři v Chile si z Carmenere udělali jakýsi národní poklad a dnes je prakticky synonymem chilského vinařství.

Continue

Destilerie Roner

Když pan Roner vypálil svůj první destilát v malé garáži, určitě netušil, že o pár let později ponese jeho jméno jeden z nejvýznamnějších podniků Jižního Tyrolska. Roner je v tomto kraji opravdu slavné jméno. Destilerii najdete ve vesničce Termeno (Tramín) přímo na vinařské stezce Tyrolska.

Continue

Zweigeltrebe pozdní sběr 2011 – Spielberg

Zweigelt patří k doménám rakouského vinařství. U nás se mu ale rovněž daří. Pochopitelně se často srovnává s Frankovkou, a to z toho důvodu, že má stejné rodiče. Nicméně na rozdíl od Frankovky je vždy chudší na tříslovinu, a tak působí jemnějším dojmem.

Continue